povidka o smutný holce
Tak už dost!!!!! Zakřičela rozzlobená matka na Mayu, svou 15-ti letou dceru,při jedné obvyklé večerní hádce když se Maya vrátila pozdě domů.Maya byla vždycky jiná než ostatní..chodila celá v černém a neměla moc kamarádů..nikdy nepotkala někoho kdo by ji objal…někoho kdo by ji řekl že ji miluje…někoho komu by mohla dát své srdce..nikoho pro koho by mohla žít…….
Doma jí moc nebrali..měla starší sestru která byla vždycky ta lepší…oblíbenější…poslušnější a dokonalejší…Její sestra měla všechno na co si vzpomněla…rodiče ji měli radši..vždycky Maye předhazovali slova "Proč nemůžeš být jako tvoje sestra"………
Tohle ale Maya vůbec neřešila…Milovala jednoho kluka…kluka který byl úplně jiný než ona…Jmenoval se Androw…Problém byl v tom že Androw chodil se Susannah…Její sestrou.Pokaždé když přišel Androw k nim domů a Maya ho viděla v objetí jeho sestry uvnitř jí to ničilo..spalovalo..užíralo..nikdy se na to nemohla koukat a utekla ven…do večerního velkoměsta zahaleného ve tmě….
Dnes byl právě jeden z těchto dnů..Maya se vrátila domů a myslela si že bude Androw už pryč…chyba byl tam stále..bylo už pozdě a proto byla její matka na ni naštvaná..
Maya už nehodlala dál poslouchat matčiny výčitky tak si zalezla do svého pokoje…zasedla ke stolu..vzala náčrtník ..tužku a začala malovat…vždy když malovala vybíjela ze sebe zlost..malovala ani nevěděla co..ale věděla že do toho dává všechny svoje pocity..dokázala se takhle odreagovat….Dnešek byla ale něčím jiný..už od rána se cítila že dnešek je její poslední….Ani malování ji dnes už nepomáhala…..vzala výkres nad kterým seděla víc než hodinu a zmačkala ho…měla vztek..měla vztek na sebe..začala psát..psát báseň…pořád se koukala na žiletku kterou měla zapíchnutou ve své nástěnce na ozdobu…ostatní to nechápali ale jí se to líbilo…podívala se na papír a začala polohlasem číst..
Leskne se jako čepel nože
Působí nepřístupně a stroze
Projede mou kůží jako nic
Chci větší bolest
Chci víc a víc
Ležím v koupelně bílé
Kolem mě spousta krve
Ležím už nic nevidím
Ležím a skoro nic necítím.
Byla jsem úplně na dně
Pomohla mi hodně
Je to můj poslední den
Žiletka mi splnila sen..
Sotva to dočetla, zahodila papír a zakřičela….na druhé straně dveří jejího pokoje se okamžitě ozvali hlasy..nejdřív Susannah která jí nadala ať je zticha a potom krátký smích Androwa…Za nedlouho tam stála její matka a křičela na ní ať otevře…Maya si sedla doprostřed pokoje vedle pomuchlaného papíru s básničkou…přestala všechny poslouchat a v duchu si opakovala slova: proč nemůžeš být jako tvoje sestra..proč nemůžeš být jako tvoje sestra……Proč nemůžu být jako Susannah?????? Zeptala se sama sebe…protože nemusím být vůbec…odpověděla si a vztáhla ruku k žiletce z nástěnky…podívala se směrem k básničce a žiletku měla už zabodnutou v kůži..do očí ji hrkly slzy bolestí…na koberec začala kapat krev..nejdřív pomalu..potom rychleji..po více řezech krev už tekla ve třech malých potůčcích…krev rozetřela po papíře na kterém byla napsaná ta báseň a přes celý papír napsala jedno jméno…jméno kluka…kluka po kterém chtěla aby ji objal..aby ji řekl miluji tě…jméno kluka kterému chtěla dát své srdce…kluka pro kterého chtěla žít….jméno Androw…..
Za dveřmi slyšela hysterické hlasy své sestry a matky…někdo vylomil dveře..někdo k ní rychle přiběhl…někdo ji zvedal ze země…ten někdo byl Androw…hned za ním stála Susannah a její matka skoro v mdlobách…Susannah musela svou mámu rychle odtáhnout pryč protože ji nebylo dobře z tolika krve..odtáhla ji do kuchyně a posadila ji…vzala telefon a volala záchranku…Maya ležela v náručí Androwa který se jí pokoušel zachránit…moc toho neviděla ale poznala ho.."Miluju tě." Řekla mu třepavým hlasem…"Do prčic…Mayo ty nesmíš zemřít neee nesmíš slyšíš?.." křičel aniž by si uvědomil co mu Maya říkala…"Miluju tě.." zopakovala to ještě jednou…Tohle už Androw slyšel…podíval se nevěřícně na ni a pak si všiml papírku s krví na zemi..vzal papír a strčil ho do kapsy..podíval se znova na Mayu a přiblížil se k ní…dal ji malou pusu na její zakrvácené rty….Androw!!!! co děláš…za chvíli je tady záchranka." Křičela Susannah na svého kluka…Maya měla oči zakalené slzami..už nemohla dál..nemohla se na to dál dívat..zavřela je a s pomyšlením na Androwy teplé rty naposled vydechla….nikdy se už nedozvěděla jestli to Androw dělal ze soucitu..nebo jestli ji měl rád…nikdy se už nedozvěděla co udělal s tím papírem od krve…nikdy se už nedozvěděla jestli kvůli ní vůbec někdo brečel….záchranka přijela příliš pozdě…Maya už neměla šanci přežít..byl to KONEC…Konec jejích útěků z domu, konec jejích hádek a matkou, konec jejích nekonečných depresí, konec jejích nepochopitelných výkresů……konec jejího života…konec JÍ…….
krasa
(Leona, 18. 6. 2009 12:09)